R.I.P. Barnabáš
Barnabáš zemřel v sobotu 3. 11. 2012 v 11 hodin po dlouhém boji s otravou. Věřili jsme, že boj vyhraje a všichni jsme pro to dělali, co jsme mohli.
Nebydlel s námi příliš dlouho, ale i za krátkou dobu si dokázal získat každého z naší rodiny. I když byl ještě malé kotě, vyzařovala z něj silná a sebevědomá osobnost a velmi unikátním postojem k světu. Ničeho se nebál a vše, co se kolem něj dělo bral s absolutním klidem.
Nebydlel s námi příliš dlouho, ale i za krátkou dobu si dokázal získat každého z naší rodiny. I když byl ještě malé kotě, vyzařovala z něj silná a sebevědomá osobnost a velmi unikátním postojem k světu. Ničeho se nebál a vše, co se kolem něj dělo bral s absolutním klidem.
28.7.2012
Barnabáš měl na výstavě v pražské tenisové hale velký úspěch, získal V1 a byl nominován do BIS.
- Barnabáš se v létě chystá na svoji druhou MVK v Praze 28. 7. 2012 v doprovodu chovatelky.
14.6.2012
Brandon alias Barnabáš je konečně ve svém novém domově. Seznamuje se s Airem. Zatím úspěšně, už oba chrní kousek od sebe v posteli. Airovi se líbí kočičí hračky a Barnabášovi ty psí.
1.6.2012
Vybírání koťátka nebylo vůbec snadné. Ze všech rozličných kočičích plemen mě nejprve zaujaly mainské mývalí kočky, tzv. "něžní obři", svým zjevem a popisovanou povahou, avšak náhodou jsem narazila na zvláštní plemeno připomínající malou šelmu, velmi mladé a u nás zastoupené jen několika jedinci.
V chovatelské stanici Tigrillo ještě zůstala dvě starší koťátka a já se rozhodla zajít na nezávaznou návštěvu a podívat se na kočičku Belindu.
Jejich pohyby byly elegantní, vznešené a opravdu vypadaly jako šelmy, ale jejich povaha byla velice přátelská. A i když jsem původně chtěla kočičku, nemohla jsem odolat povaze jejího bratra Brandona, který byl přesně ten "kočičák", kterého jsem tak dlouho hledala. Byl odvážný (nebál se jako jediný našeho "borderáka" Aira), zvídavý, rozvážný a hravý, a i za pohlazení byl moc rád.
S chovatelkou Denisou jsme usoudily, že bude lepší ho nekastrovat a těšit se z toho, že po světě budou běhat jeho potomci, třeba také s takovými pěknými štětičkami na uších a s tak vynikající povahou. S nadšením a velkým očekáváním tak vstupuji do kočičího světa.
V chovatelské stanici Tigrillo ještě zůstala dvě starší koťátka a já se rozhodla zajít na nezávaznou návštěvu a podívat se na kočičku Belindu.
Jejich pohyby byly elegantní, vznešené a opravdu vypadaly jako šelmy, ale jejich povaha byla velice přátelská. A i když jsem původně chtěla kočičku, nemohla jsem odolat povaze jejího bratra Brandona, který byl přesně ten "kočičák", kterého jsem tak dlouho hledala. Byl odvážný (nebál se jako jediný našeho "borderáka" Aira), zvídavý, rozvážný a hravý, a i za pohlazení byl moc rád.
S chovatelkou Denisou jsme usoudily, že bude lepší ho nekastrovat a těšit se z toho, že po světě budou běhat jeho potomci, třeba také s takovými pěknými štětičkami na uších a s tak vynikající povahou. S nadšením a velkým očekáváním tak vstupuji do kočičího světa.